Co o sobě světu říkáme svým oblečením

Již po pouhých pěti vteřinách máme jasnou představu o tom, zda je náš protějšek pro nás přitažlivý nebo ne. I když se i tahle doba zdá nesmyslně krátká, provedené studie dokazují, že si člověk vytvoří úsudek o jiné osobě už během prvních 120 vteřin natrvalo. Od tohoto okamžiku budeme mít tendence hledat všechny důkazy, které nás utvrdí v přesvědčení vzniklého z prvního dojmu. A ty, které svědčí o opaku? Ty budeme měnit už jen obtížně. 

Existují chvíle, kdy náš mozek vyhodnotí nebezpečí situace ještě dříve, než jsme si ho vůbec začali být vědomi. Například, když se na nás řítí auto a my, aniž bychom se tak rozhodli vědomě, bez otálení uskočíme stranou. Uvědomění toho, co jsme stihli učinit přichází až poté, co nebezpečí odezní. Podobnou tendenci se rychle a nevědomě rozhodovat používáme i v momentě, kdy se setkáme s neznámým člověkem. A má to svou logiku. Bleskurychlé rozhodnutí, zda dotyčná osoba nepředstavuje nějakou potencionální hrozbu, nám vlastně šetří čas. A tak i navzdory několikahodinové přípravě může být o výsledku schůzky rozhodnuto během několika sekund. Zejména těch prvních pěti, tvrdí psychologové.

Proto je velmi důležité, abychom zanechali během prvního setkání silný dojem. Podaří-li se vám to na úplném začátku, budou lidé v průběhu celého rozhovoru pod jeho vlivem. To má mnohdy větší váhu než například titul před jménem či obsáhlý životopis. 

Avšak umění pracovat se svým prvním dojmem v životě neplatí jen při pracovním pohovoru či obchodním jednání. Stejná pravidla a rady lze použít i v případě, že vás čeká první romantická schůzka s novým protějškem. V těch prvních okamžicích se rozhoduje o tom, co si o nás lidé budou nejen při seznamování myslet. Člověk je vizuální tvor. Jeho schopnost komunikace je založena především na vizuálních vjemech. A tak se při seznamování se s druhými zaměřujeme v první řadě svou pozornost na jejich zevnějšek. Tedy to, jak působíme na ostatní, musíme mít od začátku pod kontrolou.

S kým z těchto dvou pánů byste, dámy, šly spíše na kávu? A když by vám, pánové, tento muž  prodával penzijní spoření se slibem: "Za 20 let spoření v důchodovém fondu budete mít milion korun..” Komu byste věřili snáze? Chcete-li zaujmout hned na první pohled, musíte na to jít jinak, a sice přes emoce. Potřebujete si vytvořit auru serióznosti a důvěry. Lidé se zkrátka chtějí potkávat s úspěšnými, hezkými a upravenými lidmi. Živíte-li se obchodem či podnikáním ve službách, pak právě to, jak důvěryhodně působíte, bude esenciální složkou úspěšné schůzky. 

Pojďme se podívat na to, proč tomu tak je.

Ze směru toho, jak jsme biologicky nastavení, v případě, že se setkáváme s novým člověkem máme tendence tvořit si velice zjednodušenou a dost často ne pravdivou představu o tom, co před námi stojí za člověka. Je vědecky dokázáno, že první dojem, který si o nás naše protistrana vytvoří trvá jenom několik málo sekund. Během těchto pár sekund naše podvědomí totiž vyhodnotí, - následně máme tendenci si vše interpretovat prave tak, aby to sloužilo původnímu přesvědčeni a, co vypovídá o opaku ignorujeme. Oblečení tak často našemu podvědomí posílá i zprávu o tom, jací jsme.

Není tedy překvapením, že si můžeme o tom druhém pomyslet, že je například bohatý nebo chudý, namyšlený nebo skromný, přísný nebo naopak přátelský. To, že se oblékáme sportovně o nás zase může vypovídat, že nejsme zrovna přehnaně inteligentní. Na druhou stranu, pokud se oblékáme příliš formálně, můžeme v některých momentech působit příliš upjatě.

Oblečení nám ovšem dává obrovskou příležitost si “pomoct” s tím, jak nás hned v prvních momentech naše protistrana zařadí. Podívejme se na to třeba takto. Když se ráno oblékáme, vytváříme pro všechny s kým se během dne uvidíme určitého průvodce pro to, kam si nás mají zařadit. Tím, co si dáváme na sebe zvýrazňujeme zajímavé aspekty naší osobnosti a tím také sami sobě pomáháme, abychom nebyli zařazováni do špatné škatulky. Můžeme se vlastně stát umělci, kteří malují svůj autoportrét a vlastně sami naši protistranu navádět v tom, jaký dojem by si o nás měla vytvořit. Pojďme si sílu prvního dojmu uvést do praxe.

 Sociální psycholog Michael Solomon vytvořil experiment během kterého šel najatý herec na New Yorské nádraží vybírat peníze se slovy, že ztratil příruční tašku. V jednom z případů šel konzervativním, úhledném až úřednickém obleku. V druhém z případů oslovoval kolemjdoucí v lehce odpudivém zničeném oblečení. Rozdíl v částkách, které získal byl obrovský. V obleku se mu podařilo od lidí získat 513 dolarů. Za ten stejný čas v obnošeném oblečení získal pouhých 10 dolarů. Proč si myslíte, že to tak je? Oblek je konstruován tak, aby poskytoval svému nositeli na důvěryhodnosti. Čím to ale je? Vycpávky v ramenou, které vytváří opticky širší a vyšší ramena působí, že je člověk silnější a tedy se s ním mohu cítit bezpečně. Polobotky nám přidají pár centimetrů a zároveň v nich chodíme více vzpřímení. To nám dodává sebevědomí a zároveň respekt ostatních. Oblek je konstruován tak, aby zdůrazňoval naši siluetu a bývá z látky, která působí formálně. Tím dáváme své protistraně najevo, že si vážíme jejich času.

To, co sami oblečením vysíláme je vždy na druhé straně také nějak přijímáno. Oblečením totiž vysíláme do světa své hodnoty a tím k sobě můžeme ostatní lidi přitáhnout anebo naopak odtlačit. Oblečení, tím že pokrývá 90% našeho těla je zároveň skvělým způsobem, jak velmi jednoduše spojit skupinu lidí.  

REKAPITULACE

Co bychom si tedy měli zapamatovat, aby nás naše okolí vždy vnímalo, tak jak potřebujeme?

• Přemýšlejme nad tím jak chceme na danou protistranu působit a co chceme, aby si o nás zapamatovala. Podle toho si každý den zvolme, co si dáme na sebe.

• Náš první dojem musíme mít neustále pod kontrolou a naučit se vědomě volit oblečení, aby o nás promlouvalo tak, jak chceme.

V příštím díle se podíváme na skrytou sílu a vlastně tedy i význam uniformního oblečení. Povíme si něco málo o dresech, syndromu bílého pláště, ale třeba i o vězeňském mundůru. To je tedy prozatím vše a budu se na vás moc těšit.